Znám svý kořeny, vim kam patřim
Narodil jsem se v Praze, ale moje rodina má rozsáhlé kořeny v jižních Čechách. Delší čas jsme s Magdou žili na pražském Jižáku a pak v Horních Měcholupech. Jih Prahy má svou přívětivou tvář okolo Hostivařské přehrady, ve starých Petrovicích, kde jsme mimo jiné našli svoji první farnost, nebo na Toulcově dvoře. Nakonec jsme s rodinou zakotvili u Berounky, ale rádi máme třeba i Posázaví, Vysočinu nebo Písecko.
Knihy
Knížky a knižní kultura jsou mým osudem. Táta knihtiskař, já knihkupecký učeň a absolvent informačních studií a knihovnictví. Z knihkupecké školy jsem si odnesl krom maturity také Magdu, přítelkyni a dnes manželku, a z Univerzity Karlovy zase spříznění s nakladatelem Vladimírem Žikešem, o kterém jsem nakonec napsal biografii pro nakladatelství Academia.
Stránky vážné i nevážné
I duchovní život je spojen s literaturou. V tomto ohledu byl pro mě velkou inspirací Milan Kvíz, můj skautský vedoucí. Hlavně díky němu jsem poznal dvě zásadní díla – Bibli, posvátnou knihu křeťanů, a Krhútskou kroniku, svébytný satirický text, v němž Ervín Hrych popsal Prakršno, „pozapomenutou“ kulturu krhútských uctívačů bohu kanálů Lomikela. Sám Prakršno aktivně šířím na webu www.prakrsno.cz.
Moje knihovna
Asi tedy nepřekvapí, že pár knížek doma mám. Na obálkách se objevuje mnoho jmen, ale některá mi k srdci přirostla trochu víc: Miloš Doležal, Aleš Palán, Jiří Dědeček, Jiří Reynek, Ota Pavel, Jiří Hájíček, Jaroslav Foglar, Marek Orko Vácha, T. R. Field, Ervín Hrych, Henry David Thoreau, Georges Simenon. Uživám si kvalitní typografii, takže jména jako Vojtěch Preissig, Ladislav Sutnar, Oldřich Hlavsa, Zdenek Seydl, Karel Haloun, František Štorm, Luboš Drtina nebo Martin Pecina v tiráži vždy potěší.
Sleduju
Z médií sleduju týdeník Respekt, měsíčník Reportér a hudební magazín Full Moon, ale i hardcore punk fanziny. Z rozhlasu mě zajímá hlavně Vltava, Wave, Plus a občas Radio 1.
Muzika
Neumím si představit život bez hudby. Když nebudu počítat máminy ukolébavky, začalo to u tátova gramofonu s Beatles a na Ro(c)kování Jiřího Černého v někdejším KD Vltavská. Následovaly táborové ohně na skautských táborech s oddílem Krhúti v Bořicích. Tam jsme pěli tramské písně s Honzininou kytarou a později i vyřvávali refrény punk rock kapel typu Znouzectnost. Ve skautu jsem získal také většinu svých přátel, včetně Michala a Petra, s kterýma jsme začali společně chodit na koncerty. Po kratším punkovém období jsme natrvalo zakotvili v okruhu kapel kolem hardcore scény.
Kapely
S Petrem a Michalem jsem pak dlouho měl postupně i kapely Imunita (2002-2005) a Admit one’s guilt (2005-2016). Krom řádky koncertů jsme společně zorganizovali i několik ročníků KRHfestu (2006-2009). Začal jsem u bicích, ale později jsem si sedl na cajon s Kazy tety Libuše (2016-2019), což bylo folk pop uskupení vzešlé z iniciativy Kryštofa Řádka, s jehož předchozí kapelou Ora et labora jsme s Admit one’s guilt často hrávali. Aktuálně rytmizuju jen příležitostně a stejně svátečně se proměňuju v Dj Drobka a obveseluju sebe i okolí. Trvalým procesem je u mne neustálé posouvání posluchačského záběru. Nezapřu svoje kořeny, ale rád si pustím gregoriánský chorál, baroko, swing, elektroniku i jazz.
Trochu geek
Báví mě tvorba www stránek. Zajímají mě aktuální trendy v informačních technogiích. Moje zařízení jsou vždy značně customizovaná. Potrpím se na vlastní klávesové zratky.
Les je nejkrásnější básník
Mám rád traily krajinou. Vítám každou možnost vyjít nebo vyběhnout ven a v hlavě mi často zní melodie z písničky Signály. Dalším rozměrem vnímání krajiny je péče o zahradu.
Kafe a čaj
K životu potřebuju dobrý kafe a čaj. Naopak vůbec nevyhledávám žádnej alkohol. Jsem straight edge, pořád fresh.
