zájmy

Tomáš » zájmy

  Znám svý kořeny, vim kam patřim

Narodil jsem se v Praze, ale moje rodina má rozsáhlé kořeny v Jižních Čechách. Delší čas jsme s Magdou žili na pražském Jižáku a pak v Horních Měcholupech. Jih Prahy má svou přívětivou tvář okolo Hostivařské přehrady, ve starých Petrovicích, kde jsme mimo jiné našli svoji první farnost, nebo na Toulcově dvoře. Nakonec jsme s rodinou zakotvili u Berounky, ale rádi máme třeba i Posázaví, Vysočinu nebo Písecko.

  Knihy, můj osud

Knížky a knižní kultura jsou mým osudem. Táta knihtiskař, já knihkupecký učeň a absolvent informačních studií a knihovnictví. Z knihkupecké školy jsem si odnesl krom maturity také Magdu, přítelkyni a dnes manželku, a z Univerzity Karlovy zase spříznění s nakladatelem Vladimírem Žikešem, o kterém jsem nakonec napsal biografii pro nakladatelství Academia.

  Stránky vážné i nevážné

I duchovní život je spojen s literaturou. V tomto ohledu byl pro mě velkou inspirací Milan Kvíz, můj skautský vedoucí. Hlavně díky němu jsem poznal dvě zásadní díla – Bibli, posvátnou knihu křeťanů, a Krhútskou kroniku, svébytný satirický text, v němž Ervín Hrych popsal Prakršno, „pozapomenutou“ kulturu krhútských uctívačů bohu kanálů Lomikela.

  Moje knihovna

Asi tedy nepřekvapí, že mé knihovny nejsou úplně malé. Z mnohých zásadních autorů z poslední doby mi nejvíce dali Miloš Doležal, Aleš Palán, Tomáš Špidlík, Tomáš Halík, Josef Beránek, Martin C. Putna, Ladislav Heryán, Jeroným Klimeš, Tomáš Petráček, Marek Orko Vácha, Aleš Zach a mnozí další. Dost mne zajímá i typografie, takže jména jako Vojtěch Preissig, Ladislav Sutnar, Oldřich Hlavsa, Zdenek Seydl, Karel Haloun, František Štorm, Luboš Drtina nebo Martin Pecina v tiráži knihy vždy potěší. Více o mém vkusu řekne moje soukromá bibliografie.

  Sleduju

Z tisku sleduju Reportéra, Vital, Sedmou generaci, Salve, Universum, příležitostně Full Moon, ale i hardcore punk fanziny. Z rozhlasu mě zajímá hlavně Vltava, Wave, Plus, Vatikán a občas Radio 1.

 Muzika

Neumím si představit život bez hudby. Když nebudu počítat máminy ukolébavky, začalo to u tátova gramofonu s Beatles a na Ro(c)kování Jiřího Černého v někdejším KD Vltavská. Následovaly táborové ohně na skautských táborech s oddílem Krhúti v Bořicích. Tam jsme pěli tramské písně s Honzininou kytarou a později i vyřvávali refrény punk rock kapel typu Znouzectnost. Ve skautu jsem získal také většinu svých přátel, včetně Michala a Petra, s kterýma jsme začali společně chodit na koncerty. Po kratším punkovém období jsme natrvalo zakotvili v okruhu kapel kolem hardcore scény.

  Hrajeme si

S Petrem a Michalem jsem pak dlouho měl postupně i kapely Imunita (2002-2005) a Admit one’s guilt (2005-2016). Krom řádky koncertů jsme společně zorganizovali i několik ročníků KRHfestu (2006-2009). Začal jsem u bicích, ale aktuálně hraju na cajon s Kazy tety Libuše (2016-), což je folk pop uskupení vzešlý z iniciativy Kryštofa Řádka, s jehož předchozí kapelou Ora et labora jsme s Admit one’s guilt často hrávali. Krom změny hudebního nástroje se stále posouvá i můj posluchačský záběr. Nezapírám svoje kořeny, ale rád si pustím gregoriánský chorál, baroko, swing, elektroniku i jazz. Víc napoví můj playlist na Spotify.

  Last.fm      Spotify      Discogs      muzika

 Les je nejkrásnější básník

Mám rád traily krajinou. Vítám každou možnost vyjít si ven a v hlavě mi často zní melodie z písničky Signály.

  Kafe a … kafe

K životu potřebuju dobrý kafe a naopak vůbec nevyhledávám žádnej alkohol. Jsem straight edge, pořád fresh.