Znouzectnost je kapela, která toho měla už v době, kdy jsem jí poprvé viděl, hodně za sebou. Znouzectnost je spojená s esencí zvláštní (trochu naivní) poezie. Není to muzika, s kterou bych vydržel nějak dlouhodobě žít. Ty melodie jsou pro mě spojený s časy na základce, s dobou, kdy se člověk snaží orientovat. Došlo mi, že od mýho historicky prvního puňkového koncertu uběhlo dlouhých deset let a nápad zjistit, jak na tom ZNC po tom desetiletí je, se i u karamádů ujal. Koncem ledna jsme tedy vyrazili na oslavu výročí Dona Bosca do klubu Vrtule. Na Znouzi se mi líbilo především to, že i ve třech si vystačí a taky to, že hrajou průřez ze všech desek, tz. nehoblujou tam jen věci z nový desky, kterou beztak neznám. Takže i po letech to byla euforie a radost. Za deset let (možná i dřív), půjdu znova. Potěšen dobrou zkušeností, vyrazil jsem do Polí pět, abych ukořistil LP z roku 1992 Ukolébavky pro ne(v)hodné loutky. Kdysi ty byla vlastně první věc, co jsem si od nich nahrál – tehdy z vinylu na magnetofonovou kazetu. Historie!