Kdo z nás by mohl s čistým svědomím říct, že masová média nepotřebuje? Asi by nás nebylo mnoho. Lačně sajeme z kánálů, v nichž tečou informace, jsme však schopní se v té záplavě orientovat a mít se napozoru. Sám se snažím zamyslet nad tím, na základě čeho si tvořím obraz světa kolem sebe. Vzpomněl jsem si na Halíka:

„…dnes jsou pramenem informací o světě média – ale jsou zároveň, i když si to většina konzumentů ani tvůrců jejich programů neuvědomuje, způsobem interpretace světa: už tím, co zdůrazňují a co ignorují. Média jsou jediným prostředím, kde se prakticky všechny sektory života – politika, kultura, věda, náboženství, zábava, sex, sport – vzájemně setkávají. Setkávají se jakoby v zrdcadle, to je však velmi specificky zabroušeno; skládají „obraz světa“ podle kritérií, preferencí, ale i vnitřních zábran a cenzury, které není úplně snadné dekódovat, protože jsou mnohdy uložena hluboko v nevědomí. Obraz světa, který předkládají média, není jen prostým výsledkem vědomých záměrů jejich tvůrců či majitelů, protože ani oni nestojí vně tohoto světa, jsou jím sami utvářeni.“ [HALÍK, s. 162]

HALÍK, Tomáš. Co je bez chvění, není pevné. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. 379 s.