Zelený čtvrtek
Čtvrtek – svatého týdne. Dopoledne slouží – biskup mši s kněžími své – diecéze, při které se světí oleje (olej křtěnců, křižmo a olej nemocných) a přítomní – kněží při ní obnovují své kněžské závazky. Večerní mše na památku – večeře Páně již otevírá – velikonoční triduum, protože podle starého židovského i pozdějšího křesťanského liturgického chápání patří již k následujícímu dni. Mše připomíná Ježíšovu – poslední večeři s učedníky a ustanovení – eucharistie, – svátosti kněžství a také prvenství lásky, vyjádřené zřetelně v gestu umývání nohou. Po mši se eucharistie přenese do boční lodi, do tzv. – Getsemanské zahrady, kde probíhá do půlnoci – adorace. Z hlavního oltáře se odstraní pokrývky, na znamení opuštěnosti, se kterou Ježíš snášel utrpení.
iencyklopedie.cz/zeleny-ctvrtek
Velký pátek
První den velikonočního – tridua, v němž se připomíná Ježíšova smrt na kříži. Pro liturgii není V.p. dnem smutku a pláče, nýbrž dnem zamyšlení nad krvavou – obětí Ježíše, která je zdrojem – spásy. Církev oslavuje vítěznou smrt Pána. Podle starodávné tradice neslaví církev o V.p. – eucharistii. Základním a obecným prvkem – liturgie tohoto dne je hlásání slova. Obřad se skládá ze tří částí: a) z bohoslužby slova se třemi čteními, mezi nimiž jsou i – pašije (vyprávění o Ježíšově utrpení a smrti – Jan 18-19), b) uctívání – kříže, c) svaté – přijímání. Protože se neslouží – mše svatá, oltář je zcela holý: bez kříže, bez svícnů a bez pokrývek. Kromě toho je předepsán – půst újmy v jídle a zdrženlivost od masa.
Bílá sobota
Druhý den tak zvaného velikonočního – tridua (třídenní). Církev prodlévá u hrobu Pána, rozjímá nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekoná žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění ( – vigilie), a tím začíná slavnost Kristova – vzkříšení.
Lumen Christi
Lat. »světlo Kristovo«, či lépe »světlo, které je Kristus«. Zvolání, které zpívá – jáhen v průvodu, když vstupuje po – svěcení ohně do chrámu se zapálenou velikonoční svící ( – paškál), před zpěvem – exultet na počátku velikonoční – vigilie.
iencyklopedie.cz/lumen-christi
Vzkříšení
Tajemství Kristova vzkříšení je ústředním tajemstvím křesťanství (srov. Kat. 638) a je základem celého novozákonního poselství: »Jestliže Kristus nevstal z mrtvých, je klamná naše zvěst a klamná je i naše víra« (1K 15,14). Předmětem poselství je událost historicky dosvědčená učedníky, kteří se skutečně setkali s Kristem vzkříšeným, ale zároveň tajemně nadpřirozeným, neboť jeho lidství vešlo do Boží slávy (srov. Kat. 639-647). V. Krista, »prvorozeného z těch, kdo vstali z mrtvých« (Kol 1,18) je počátkem a zárukou v. každého člověka. Projevuje se jako okamžité ospravedlnění po smrti a budoucí v. těla, v blaženém patření na Boha. Oslava Kristova v. či velikonočního tajemství je středem liturgie nejen při slavení – velikonoc, ale i při eucharistickém slavení neděle, která je dnem vzkříšeného Pána.