Symboly přestaly mluvit

Tohle je sloupek, kterej jsem napsal pro zine How Can Limo Kid Kill Your Dreams?

Nepřinesu žádnou horkou novinku, ale pozastavím se nad zvláštním fenoménem. Není to něco, co bych neočekával, ale můžu upřímně říct, že tak trochu někdy zírám a nestačím se divit. Není překvapením, že v tržně orientovaném světě je primární otázkou prodejnost. A ta dokáže vyprodukovat někdy opravdu hodně absurdní obrazy.

Subkultury si vytváří vlastní jazyk, zvyky i symboly. Stačí jen málo, pár kapel se stane známějších a kolem subkultury, z které vzešly, začnou kroužit velké firmy. Ale i subkultury používají znaky a symboly s předešlou minulostí, a tak může být docela zajímavé sledovat cesty jednotlivých z nich. Jak se asi změní kontext a význam symbolů při jejich masovém použití?

Skutečně vtipnou storku by mohla vyprávět lebka se zkříženými hnáty (znáte z TV reklamy):

Na začátku tenhle znak zřejmě vyjadřoval smrt a taky proto jej (minimálně v dobrodružných románech) používali ostřílení chlapíci křižující moře, aby jasně naznačili, co čeká kolegy, kteří by s nimi chtěli polemizovat. Hodně toho v dějinách používání znaku lebky přeskočím (třeba použití v nacistické symbolice nebo v motorkářské módě a tak), ale určitě se nespletu, když zmínim metaláky. Dá se vůbec spočítat, kolik metalovejch kapel někde použilo tenhle motiv? Je až s podivem, kolik kreativity, ale i bezbřehého kopírování se v metalu (a vlastně i v hardcore) téhle části lidské kostry dostalo. A jak si symbol lebky vysvětlovat v metalovym kontextu? Na začátku snad bylo spojení s texty kapel, které již ze své podstaty nepatří zrovna k optimistickým. Když budeme ale hledat trošku animálnější kořeny, zjistíme, že celá řada metaláku jsou lidi, kteří potřebují získat respekt, takže tady vlastně funguje dost podobný (i když jistě skrytý a nepřiznaný) princip jako u těch pirátů.

A už jsme v žhavé současnosti, kde reklamní agentury vědí, že na většinu stáda stačí použít velice jednoduchý nástroj. Zrovna teďka v rádiu běží nějaké kampaň, která slibuje odměnu za nejvíc sexy fotku s bagetovou Hamé hlídkou. V jazyce reklamy je sexy móda (což se dá pochopit), ale třeba i telefon, což už je hodně na palici, ale asi to funguje, jinak by to nepoužívali. Děvčata z agentur zapózují s autem, láhví piva, ale třeba i s bagetou, a touhle úplně primitivní metodou bude brzo sexy i můj otvírák na konzervy. Takže jsme v době, kdy „sexy“ diktát použil i naši lebku. Vyprsené krásky s lebkou tvořenou blištivě stříbrnou barvou, to je ten nejabsurdnější pohled, jaký se mi v poslední době naskytl. Ano, jestli můžeme říct, že metaláci přestávali vědět, proč vlastně symbol lebky používaj, tak tyhle holky už s významem použitého znaku nemají nic společného. Symbol lebky ztratil obsah. Lebka je prostě sexy.

A co tím chci říct? Snažím se být obezřetný ke znakovému světu kolem, hledám za ním významy, a to i proto, že je mi docela blízký pohled Viléma Flussera, který tvrdí, že jazyk tvoří hranice skutečnosti (jazyk je skutečnost). Příběh lebky je jen jedním s tisíce, podobně by se dalo psát o různých náboženských, politických a duchovních symbolech (kříž, obrácený kříž, pěticípá hvězda, pentagram atd.). Pro většinu lidského stáda už jsou to jen dekorace, často sexy motivy bez obsahu. Ve světě, kde znaky ztrácejí význam se však brzo může ukázat, že ztratíme schopnost jasně se dorozumět.