Ervín Hrych na začátku své Krhútské kroniky jasně deklaruje:
„Byl jsem požádán, abych jako věrozvěst Prakršna seznámil českou veřejnost s existencí, reáliemi, zvyky, historií, náboženstvím a jazykem Krhútů, jakož i se stavem národního obrození tohoto neprávem zapomenutého, ale právem vymyšleného národa.“

Rád se ke krhútským „reáliím“ vracím a opakovaně otevírám 4. vydání Krhútské kroniky (zkráceně KK; ISBN 978-80-7323-263-4) a studuji Prakršno.

Krhútské náboženství, Prakršno, je samorostlé: spočívá v kultu boha Lomikela. Lomikel … jest jediným dokázaným staroslavným bohem potrubí a kanálů. (KK s.14) Prakršno je ale též vědou o kmihu, motání a cucích.(KK s. 19)

Jen málo starých šumařů ještě dovede hrát a haraj, břinčil, kvildu a srdcehlas. (KK s.22)

Svatební tanec hejduk upadl již téměř v zapomnění: tanečníci při něm naráželi na sebe ve složitých figurách hlavami. (KK s.21)

V odlehlých vískách se stále ještě tančí veselý národní tanec komihel (doslova přeloženo: tanec blázna s bidlem). (KK s.21)

Krhútský pozdrav: „Žvýk-žíž-bžusta!“ (KK s.29)

Po bojích mladokrhútů se starokrhúty, stejně jako po každé historické události, následovala rozsáhlá emigrace. 76. skupina krhútských junáků se vydala do Čech. (KK s.209)

Z pár citátu má jistě nezasvěcený čtenář v hlavě zmatek. Pak se hodí poněkud akademické pojednání Evy Formánkové:

FORMÁNKOVÁ, Eva. Dostavníkem do Ejči pod Mejknínem [online]. Acta universitatis Palackianae Olomoucensis. Facultas Philosophica. Moravica 6. c2008 [cit. 2012-04-07]. Dostupné z WWW: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/2008/SMVII/27.pdf