Magda: Běloskvrnáčové pampeliškoví jsou tak nějak z povahy přítulní. Dají se potkat v lesích a když na vás usednou, tak většinou chvilku pobudou. Meda s nimi ale má ještě nějaký úplně jiný vztah. Ona je na ně jako magnet. Není to poprvé, kdy se k ní takhle mají. Podobných vzpomínek s nimi máme víc, ale dnes to byla opravdu sbírka. Musela je šetrně sundávat, aby je neodnesla moc daleko a neublížila jim. Někteří na ni přiletěli sami a některé nalodila cestou, ale na mě usedli dva a Meda si „ty její“ pořád jen průběžně odkládala. Sv. František by z ní měl radost… no a my máme taky!
Každopádně krásná procházka boží krajinou. Tyhle druhy kopců mám v DNA. 🥰