Nestává se každý den, že by se o Krhútech psalo v tiskovinách s nákladem 50.000 výtisků. Pdf výstřižek z knižního časopisu Grandbiblio (číslo 11/2009) přináší portrét krhútské (pa)kultury. Mnohé zaujme krátký výběr z nespoutané erotické krhútské poezie (původem ze sbírky Nahoře radost – dole žal).
Naproti tomu mnohé překvapí, jak se mohl v tomhle blebelu zrodit i skautský oddíl. Pojmenovat oddíl jako Krhúty není vůbec prvoplánově skautské. A to je to, co mě tak dostalo na kolena, to je to, co mě tak baví na životě (s Krhúty). Těžko by člověk mohl poctivě fungovat jako skaut, punkáč, křesťan, Čech a Krhút, pokud by něco z toho žil prvoplánově a dogmaticky vyhraněně. Mezi největší výzvy počítám překonávání paradoxu toho, že ve svém životě spojuju zdánlivě nespojitelné, což mě zákonitě v jednotlivých subkulturách odsunuje mnohdy do pozice černé ovce. Žít takhle mě naučili Krhúti, protože být Krhútem znamená být „napůl strašidlem a napůl člověkem, který je schopný všeho“, ale zároveň být taky v jistém smyslu skautíkem. A jelikož u Krhútů tohle zdánlivě „pochybné“ spojení působí naprosto přirozeně, je ta komunita základnou, rodinou, kde je člověk doma, protože tam může být naplno vším tím, čím se cítím být. Dík za to patří především našim avatárům HzM. To oni nás dali dohromady. I když je většině z nás kolem pětadvaceti a na oddíl dávno nemáme čas, jak by bylo potřeba, neopouštíme kruh. Je fajn mít se kam vracet a snad si i většina z nás uvědomuje, že nic z toho není samozřejmostí – HzM mají co dělat, aby ten rozjetý (často skřípající) vlak udrželi v chodu.
Na Stream.cz nahrál Honza krátké video reflektující otazníky po loňském odchodu celé jedné generace. Letošní podzim snad ukazuje, že se vrací lepší nálada… alespoň to byl můj dojem z posledních výprav. To video jsou nakumulované vzpomínky, je to sentimentální, ale přiznávám, že naprosto opodstatněně:
stream.cz/video/401104-krhuti-nas-zivot