V každém okamžiku nás omývá pole nerozlišené matérie, ze které si naše smysly vyzobávají střípky informací. Vnější vesmír, který nám smysly předkládají, sám o sobě neexistuje. Skutečnost vzniká uvnitř nás prostřednictvím elektrických a chemických reakcí. Představujeme si lesy a oceány, teplo i chlad. Čteme slova, slyšíme hlasy a děláme závěry. Pak na to bezprostředně reagujeme. Ale všechno se to odehrává ve světě, který si sami tvoříme.
Ať už oficiálně děláme umění, nebo ne, všichni žijeme jako umělci. Vnímáme, třídíme a shromažďujeme vjemy a z nasbíraného souboru informací následně pro sebe i pro druhé skládáme prožitek. Může se to dít vědomě či nevědomě, ale už jen tím, že jsme naživu, se aktivně podílíme na neutuchajícím tvůrčím procesu.
Co mi dělalo radost?
