„Sám chtěl bych najít takový místo, na který svět zapomněl. Sám na to místo objevit přístup, kde budou zarostlý zídky a koleje.“
NEBŘENSKÝ, Robert. Já čekám v Čechách. Praha: Smršť, 2016. S. 100.
K bytovce, kde žijeme, patří velký kus pozemku. Dlouho ležel ladem, zarostlý, zanesen odpadky, ale v těsném sousedství potoka, jehož koryto a násep železniční trati ohraničuje tento zvláštní kousíček krajiny, která leží nadosah CHKO Křivoklátsko. Je hlavně Magdinou zásluhou, že toto místo navzdory všem (ano, ani já jsem nebyl zpočátku vůbec pro) objevila a začala z něj budovat prostor, kterému nyní v nadsázce s oblibou říkáme „Průhonice“. Je to místo, na který svět zapomněl.
