Debut kapely Coriky

Zkouknul jsem dokumentární minisérii Jesse Jamese Millera s názvem Punk, kterou na jaře 2019 uvedla americká kabelová televize Epix. Už jsem měl skoro pocit, že ukážou, co je vlastně z toho punku nadále životné, ale bohužel to podstatné zůstalo jen nakousnuto. Ti, co se neorientují, si musí sami dohledat, kdo je ten chlapík, pro kterýho je hardcore celoživotní postoj, jež se v mnohém liší od toho, jak je punk většinově společností vnímán. Takže to nejdůležitější, co v dokumentu zaznělo, bylo krátké zamyšlení Iana MacKaye (*1962) v úvodu závěrečného čtvrtého dílu:

„Beru punk jako dar a pokud jste tenhle dárek dostali, starali se o něj a pak ho předali někomu jinýmu, tak se znásobil a vzniknul z něho další dárek a ten jste pak taky někomu předali. Lidi ale někdy dostanou dárek a když ho nablejskaj, napadne je, že by se dal střelit. Jenže jakmile ho prodáte, tak je v hajzlu.“

A já chci dodat, že právě díky Ianovi punk ale v hajzlu není. A nemyslím jen ty historické věci, kapely Minor Threat a Fugazi, ale i současnost. Stojí za to sledovat, co má na nyní triku v rámci svého labelu Dischord. Debut jeho nové kapely Coriky je skvělá muzika, kde je hardcore duší, ale nikoli hudebním jádrem. Byl to „punk“ dárek roku 2020. Doporučuju navštívit www.dischord.com.

Převzato z: via_immunita_zine_2021