Loading...

Vladimír Žikeš (1906-1980)

Tomáš > studium > Vladimír Žikeš

Tomáš Síbek: Shrnutí života a díla nakladatele Vladimíra Žikeše

Plzeňský rodák Vladimír Žikeš (narozen 5. února 1906) vystudoval 5 tříd gymnázia a obchodní akademii v Plzni (maturoval 1926). Na Univerzitě Karlově externě navštěvoval obor dějiny umění se specializací na dějiny knihtisku a knižních vazeb u Zdeňka Václava Tobolky. Po krátké praxi v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Plzni pracoval na pozici tajemníka v pražské nakladatelské firmě F. Topič.

Jako soukromý nakladatel ze záliby působil od roku 1925. Orientoval se především na bibliofilskou knižní produkci. Mezi prvními tituly vydal vlastní překlady z francouzštiny. Francouzská literatura a kultura byly jeho trvalou zálibou, zvláště pro dlouhou tradici bibliofilství. Výběr vydávaných knih byl ovlivněn i jeho zájem o okultismus. V roce 1929 přemístil Žikeš své aktivity z Plzně do Prahy, kde některé bibliofilské projekty zaštítil jménem své partnerky Marie (Marion) Sovákové. Krátce (1927-1931) byl i členem Klubu moderních nakladatelů Kmen. Od počátku spolupracoval s typografickými a knihařskými špičkami (např. s Karlem Dyrynkem, Josefem Solarem či manželi Jiroutovými). Jeho knihy zaznamenaly i značný úspěch v zahraničí i díky tomu, že vycházely v jazykových mutacích. Počátkem třicátých let byl Žikeš pokutován za nedovolené provozování živnosti, zřejmě pro nedodržení rámce činnosti nakladatele ze záliby.

V červenci 1937 však získal nakladatelskou koncesi, podnik zprofesionalizoval a produkci přeorientoval především na reprezentativní umělecko-historické publikace. V roce 1941 navíc od L. Korábové-Součkové zakoupil nádherné prostory knihkupectví v Colloredo-Mansfeldském paláci (Karlova 2, Praha 1).

V období Protektorátu byl zapojen do ilegální činnosti. Ze Stockholmu do Prahy se mu podařilo od diplomata V. Vaňka převést klíč pro radiové spojení s Londýnem. Na podnět L. Linharta začal spolupráci s odbojovou skupinou, z níž později vzešel Národní revoluční výbor inteligence. Prostory nakladatelství sloužily ke konspiračním schůzkám. Od 1. května 1942 se datuje Žikešův nucený pobyt v „podzemí“. Jen shodou okolností se mu podařilo utéct před zatčením na Moravu, odkud v srpnu odešel přes Beskydy na Slovensko, kde působil pod krycími jmény Ján Koštial a Ján Mrózek. Byl napojen na několik odbojových skupin a během desítek úspěšných akcí získal řadu zpravodajských informací pro londýnskou exilovou vládu. Navíc na horské chatě v Tatrách společně s přáteli vydal samizdatový tisk s návodem pro domácí výrobu výbušnin. Během Sloveského národního povstání byl v Banské Bystrici jednou z čelních osobností propagační dílny a od počátku roku 1945 se staral o vydávání publikací pro Komunistickou stranu Slovenska. Po osvobození Košic se vrátil k vlastní značce a vydal první knihu na osvobozeném území Československa (titul Bojující Československo 1938-1945).

V květnu se vrátil do Prahy, kde našel jen vypleněné prostory v Karlově ulici. Díky úvěru od banky se mu ale podařilo rozvinout potenciál nádherného prostoru paláce a po stavebních úpravách (interiéry navrhl J. Krofta a K. Šváb) v něm založil Pražský salon Vladimíra Žikeše. Z adresy Karlova 2 učinil zásadní místo kulturního života let 1945-1948. Krom činnosti nakladatelské, knihkupecké a antikvářské, organizoval výstavy knížního umění, prodával grafickou tvorbu a pořádal aukce grafik a bibliofilií. Poskytl zdarma i zázemí českému PEN klubu.

Vyjma výrazného zastoupení společensko-politické literatury se v poválečné nakladatelské produkci objevuje především téma Prahy. Důležitým autorem, který pragenzia přinášel, byl Antonín Novotný, někdejší ředitel Muzea hlavního města Prahy. Grafické podobě knih a veškerých propagačních tiskovin vtiskl tvář především Vojtěch Kubašta. V širším povědomí zůstala především edice Žikešovy pražské špalíčky, za nimiž stál právě Novotný s Kubaštou.

Změna společensko-politické situace v únoru 1948 přinesla i postupný konec úspěšně rozvinuté činnosti. Žikešův podnik zabralo v květnu 1949 Státní nakladatelství dětské knihy. V knihkupectví posléze vznikl antikvariát Orbisu, později spravovaný národním podnikem Kniha.

Totalita znamenala pro Žikeše řadu problémů. Přestože se snažil dál působit v oboru, např. v nakladatelství Slovtour, Čedok či v podniku Artia, byl režimem donucen pracovat i jako horník, dělník v mrazírnách na jatkách a noční vrátný. Roku 1967 se natrvalo usídlil na Slovensku v Demänovské dolině v horách, které byly (krom knih) jeho další vášní. Posléze až do roku 1974 působil v obnoveném Slovtouru. Začátkem sedmdesátých let napsal vzpomínkou knihu Slovenské povstání bez mýtů a legend (knižně vyšla až v roce 1990). Při zpracování nakladatelského archivu, který prodal Knihovně národního muzea v roce 1975, jej postihly první větší zdravotní problémy. Zemřel 4. ledna 1980 v Demänovské dolině.

Soupis edic

  • Hekaté (1925, 1 sv.)
  • Věž (1925-1928, 5 sv.)
  • [Rukopisy na pergamenu] (1926, 3 sv.)
  • Viola (1927, 1 sv.)
  • Libri rari et curiosi (1929-1930, 2 sv.)
  • Isis (1931, 1 sv.)
  • Edice Žikeš (1932-1937, 7 sv.)
  • Sibi et amicis (1932-1945, 2 sv.)
  • Žikešův pražský špalíček (1940-48, 9 sv.)
  • Žikešův špalíček o umění – řada A – výtvarné umění (1941, 1946-47, 5 sv.)
  • Žikešův špalíček o umění – řada B – hudba (1941, 1 sv.)
  • Mezinárodní politická knihovna (1945-46, 2 sv.)
  • Malá edice mistrů (1946-48, 7 sv.)
  • Žikešův špalíček kulturně historický (1947-48, 3 sv.)
  • Galerie světových mistrů (1947-48, 5 sv.)
  • Žikešova dětská alba, dětem pro radost (1948, 2 sv.)
  • Knihy pro ženy (1948, 7 sv.)
  • Většina Žikešovy produkce nebyla řazena v edicích.

Životní data

Studia

  • 30.06.1920-28.06.1922 České státní reálné gymnázium, Plzeň
  • 28.06.1922-18.06.1926 Obchodní akademie, Plzeň
  • 23.02.1928-07.02.1930 Univerzita Karlova, Praha
  • 15.10.1930-22.06.1931 Univerzita Karlova, Praha
  • 23.02.1933-03.07.1933 Univerzita Karlova, Praha
  • 27.07.1945-05.10.1946 Univerzita Karlova, Praha

Vojenská služba

  • 01.10.1927-08.12.1927 prezenční vojenská služba

Zaměstnání

  • 01.07.1926 – 30.12.1926 Západočeské umělecko-průmyslové muzeum, Plzeň – praxe
  • 01.01.1927 – 31.07.1927 F. Topič, Národní třída 11, Praha – praxe
  • 01.05.1925 – 20.07.1937 nakladatel ze záliby, Plzeň + Praha
  • 21.07.1937 – 16.05.1949 nakladatel, Praha
  • 23.09.1949. – 31.12.1950 Slovtour, Liptovský Mikuláš
  • 01.04.1950 – 31.07.1954 Sväz slovenských výtvarných umelcov, Bratislava
  • 01.10.1951 – 12.04.1952 Středočeské rudné doly, Jílové u Prahy
  • 01.02.1953 – 31.01.1955 Památník národního písemnictví, Praha
  • 22.06.1955 – 30.11.1962 Artia, Praha
  • 01.12.1962 – 02.02.1963 Mrazírny n. p., Praha
  • 06.02.1963 – 03-06-1963 nezaměstnaný
  • 03.06.1963 – 05.02.1966 Fyzikální ústav ČsAV, Praha 6
  • 1967-1974 Slovtour – atelier cestovného ruchu, Liptovský Mikuláš

Lokality

  • Plzeň – Martinská 4 – byt – 1906-28
  • Praha – Poděbradova 22, Smíchov – byt – 1929
  • Praha – Národní třída 17/981 – byt a kancelář nakladatelství – 1932-1942
  • Praha – Karlova 2 – Žikešovo knihkupectví – 1941-1942
  • Slovenský štát – ilegalita – 1942-1945
  • Praha – Karlova 2 – Pražský salon Vladimíra Žikeše – 1945-1949
  • Praha – Interbrigády 4 – byt – 1949, 1951-1967
  • Demänovská dolina – chata Kata – bydliště – 1949-51
  • Liptovský Mikuláš – nakladatelství Slovtour – 1949-1950
  • Demänovská dolina 17 – atelier cestovného ruchu Slovtour – 1967-1974
  • Demänovská dolina 14 – byt – 1967-1980

Bibliografie

ZACH, Aleš. Vladimír Žikeš. In Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. Díl 4., sv. II. S-Ž. Zpracoval autorský a redakční kolektiv, vedoucí redaktor Luboš Merhaut. Praha : Academia, 2008. s. 1841-1843. ISBN 978-80-200-1671-3.

V přípravě:
SÍBEK, Tomáš. Život a dílo nakladatele Vladimíra Žikeše [online]. Praha : Tomáš Síbek, 201?-??-??. Dostupné na WWW: <https://www.sibek.cz/tomas/studium/zikes>