Znám svý kořeny, vim kam patřim
Narodil jsem se v Praze, ale moje rodina má rozsáhlé kořeny v Jižních Čechách. Delší čas jsme s Magdou žili na pražském Jižáku a pak v Horních Měcholupech. Jih Prahy má svou přívětivou tvář okolo Hostivařské přehrady, ve starých Petrovicích, kde jsme mimo jiné našli svoji první farnost, nebo na Toulcově dvoře. Nakonec jsme s rodinou zakotvili u Berounky, ale rádi máme třeba i Posázaví, Vysočinu nebo Písecko.
Knihy, můj osud
Knížky a knižní kultura jsou mým osudem. Táta knihtiskař, já knihkupecký učeň a absolvent informačních studií a knihovnictví. Z knihkupecké školy jsem si odnesl krom maturity také Magdu, přítelkyni a dnes manželku, a z Univerzity Karlovy zase spříznění s nakladatelem Vladimírem Žikešem, o kterém jsem nakonec napsal biografii pro nakladatelství Academia.
Stránky vážné i nevážné
I duchovní život je spojen s literaturou. V tomto ohledu byl pro mě velkou inspirací Milan Kvíz, můj skautský vedoucí. Hlavně díky němu jsem poznal dvě zásadní díla – Bibli, posvátnou knihu křeťanů, a Krhútskou kroniku, svébytný satirický text, v němž Ervín Hrych popsal Prakršno, „pozapomenutou“ kulturu krhútských uctívačů bohu kanálů Lomikela.
Moje knihovna
Asi tedy nepřekvapí, že mé knihovny nejsou úplně malé. Z mnohých zásadních autorů z poslední doby mi nejvíce dali Miloš Doležal, Aleš Palán, Tomáš Špidlík, Tomáš Halík, Josef Beránek, Martin C. Putna, Ladislav Heryán, Jeroným Klimeš, Tomáš Petráček, Marek Orko Vácha, Aleš Zach a mnozí další. Dost mne zajímá i typografie, takže jména jako Vojtěch Preissig, Ladislav Sutnar, Oldřich Hlavsa, Zdenek Seydl, Karel Haloun, František Štorm, Luboš Drtina nebo Martin Pecina v tiráži knihy vždy potěší.
Goodreads – výběr knížek z mojí knihovny
Feedly – odkazy na zajímavé články
Sleduju
Z tisku sleduju Reportéra, Vital, Sedmou generaci, Salve, Universum, příležitostně Full Moon, ale i hardcore punk fanziny. Z rozhlasu mě zajímá hlavně Vltava, Wave, Plus, Vatikán a občas Radio 1.
Muzika
Neumím si představit život bez hudby. Když nebudu počítat máminy ukolébavky, začalo to u tátova gramofonu s Beatles a na Ro(c)kování Jiřího Černého v někdejším KD Vltavská. Následovaly táborové ohně na skautských táborech s oddílem Krhúti v Bořicích. Tam jsme pěli tramské písně s Honzininou kytarou a později i vyřvávali refrény punk rock kapel typu Znouzectnost. Ve skautu jsem získal také většinu svých přátel, včetně Michala a Petra, s kterýma jsme začali společně chodit na koncerty. Po kratším punkovém období jsme natrvalo zakotvili v okruhu kapel kolem hardcore scény.
Hrajeme si
S Petrem a Michalem jsem pak dlouho měl postupně i kapely Imunita (2002-2005) a Admit one’s guilt (2005-2016). Krom řádky koncertů jsme společně zorganizovali i několik ročníků KRHfestu (2006-2009). Začal jsem u bicích, ale později jsem si sedl na cajon s Kazy tety Libuše (2016-2019), což bylo folk pop uskupení vzešlé z iniciativy Kryštofa Řádka, s jehož předchozí kapelou Ora et labora jsme s Admit one’s guilt často hrávali. Aktuálně rytmizuju jen příležitostně a stejně svátečně se proměňuju v Dj Drobka a obveseluju sebe i okolí. Trvalým procesem je u mne neustálé posouvání posluchačského záběru. Nezapřu svoje kořeny, ale rád si pustím gregoriánský chorál, baroko, swing, elektroniku i jazz.
YouTube Music – playlist
Discogs – sbírka gramodesek
Les je nejkrásnější básník
Mám rád traily krajinou. Vítám každou možnost vyjít si ven a v hlavě mi často zní melodie z písničky Signály.
Kafe a … kafe
K životu potřebuju dobrý kafe a naopak vůbec nevyhledávám žádnej alkohol. Jsem straight edge, pořád fresh.